V praxi se opakovaně objevuje situace, která může na začátku projektu působit jednoduše: jedna budova má dvě nebo více odběrných míst a pro každé z nich je navržena samostatně připojená fotovoltaická elektrárna.

Z pohledu distribuční soustavy skutečně může jít o dvě samostatná připojení, dvě smlouvy o připojení a dvě samostatně řešená odběrná místa.

To ale samo o sobě neznamená, že se stejným způsobem bude na instalace dívat také stavební právo.

Právě tady může vzniknout problém, který se při přípravě projektu snadno přehlédne.

Rozhodující není počet odběrných míst

Při návrhu FVE je potřeba oddělit dvě různé oblasti.

Distributor řeší mimo jiné místo připojení, rezervovaný výkon, technické podmínky připojení a konkrétní smluvní vztah.

Stavební právo naproti tomu posuzuje charakter stavebního záměru.

Proto nelze automaticky říct:

dvě odběrná místa = dvě samostatné stavby.

Pokud jsou dvě FVE umístěny na jedné budově a z hlediska stavebního řešení tvoří jeden záměr nebo jednu stavební úpravu existující stavby, samotné rozdělení mezi dvě odběrná místa nemusí znamenat, že budou jejich výkony pro účely stavebního práva posuzovány samostatně.

Rozhodující je skutečné technické a stavebněprávní uspořádání záměru, nikoliv pouze počet EANů nebo smluv o připojení.

Jak se určuje instalovaný výkon FVE

U fotovoltaické elektrárny je důležité správně pracovat také s pojmem instalovaný výkon.

Instalovaným výkonem výrobny využívající solární panely se podle aktuální právní úpravy rozumí součet jmenovitých výkonů všech instalovaných fotovoltaických panelů. Nejde tedy o výkon střídačů ani o rezervovaný výkon sjednaný s distributorem.

Například:

240 panelů × 500 Wp = 120 kWp instalovaného výkonu.

Pokud má systém střídače s celkovým výkonem například 100 kW, nic to nemění na tom, že instalovaný výkon fotovoltaických panelů je 120 kWp.

A právě instalovaný výkon může mít zásadní význam také při posuzování stavebního režimu.

Hranice 100 kW není jen číslo v tabulce

Od 1. srpna 2025 se hranice relevantní pro některé malé instalace obnovitelných zdrojů zvýšila z 50 na 100 kW.

U instalace FVE na existující budovu ale není správné používat jednoduché pravidlo:

do 100 kW bez povolení, od 100 do 250 kW jednoduché povolení a nad 250 kW standardní stavební povolení.

Takové rozdělení je příliš zjednodušené.

Metodika Ministerstva pro místní rozvoj rozlišuje například samostatné stavby pro výrobu energie a stavební úpravy existujících budov, na kterých je FVE instalována. U střešních nebo fasádních FVE je proto nutné nejprve určit, o jaký typ záměru skutečně jde.

Stavební úprava pro instalaci obnovitelného zdroje může při splnění zákonných podmínek spadat mezi drobné stavby nevyžadující povolení stavebního úřadu. Jednou z podstatných podmínek je právě výkon do 100 kW.

Současně musí být splněny i další požadavky. Nestačí tedy pouze zkontrolovat číslo uvedené za výkonem elektrárny.

U instalací nad 100 kW je potřeba stavební režim posoudit individuálně podle charakteru konkrétního záměru.

Příklad: dvě FVE po 60 kWp na jedné budově

Představme si výrobní halu se dvěma odběrnými místy.

Na první část objektu je navržena FVE:

60 kWp → odběrné místo č. 1

Na druhou část:

60 kWp → odběrné místo č. 2

Z pohledu distribuční soustavy mohou být obě instalace řešeny samostatně.

Na střeše jedné budovy je však současně instalováno celkem:

120 kWp fotovoltaických panelů.

V takové situaci není bezpečné automaticky vycházet z toho, že stavební právo bude obě instalace považovat za dva nezávislé záměry do 100 kW pouze proto, že má každá vlastní odběrné místo.

Je potřeba vyhodnotit například:

  • zda vznikají současně,
  • zda jsou součástí jednoho investičního a stavebního záměru,
  • jak jsou technologicky a stavebně řešeny,
  • zda jde o jednu stavební úpravu budovy, nebo skutečně o oddělené záměry,
  • k jakému účelu je elektřina vyráběna a jak je FVE ve vztahu k budově nebo areálu řešena.

Teprve podle těchto skutečností lze spolehlivě určit správný stavební režim.

Pozor na zaměňování distribučních a stavebních pravidel

Jednou z častých příčin chyb je přenášení logiky distributora přímo do stavebního práva.

To, že jsou připraveny dvě žádosti o připojení, dvě smlouvy nebo dvě samostatná předávací místa, ještě neurčuje, kolik stavebních záměrů ve skutečnosti vzniká.

Stejně tak není rozhodující samotný počet pozemků.

Jedna FVE může zasahovat na více parcel a naopak na jednom pozemku může existovat více skutečně samostatných stavebních záměrů.

Při projektování je proto potřeba vždy odděleně vyhodnotit:

distribuční řešení, energetické požadavky a stavebněprávní režim.

Kdy se má problém začít řešit

Ideálně ještě před tím, než vznikne finální projektová dokumentace.

Investor obvykle nemusí znát jednotlivé hranice stavebního nebo energetického práva. Právě proto je důležité, aby byli už v přípravné fázi projektu zapojeni lidé, kteří dokážou upozornit na případný rozpor mezi původním zadáním a skutečnými legislativními požadavky.

Současně ale není přesné říkat, že veškerá odpovědnost automaticky leží na realizační firmě nebo pouze na projektantovi.

Rozsah odpovědnosti závisí na konkrétním smluvním vztahu, postavení stavebníka, rozsahu projektových prací a na tom, kdo jednotlivé části záměru připravuje a realizuje.

Projektant by měl ve svém rozsahu činnosti identifikovat technická a legislativní rizika a na zjištěný problém upozornit.

Pokud takové riziko vznikne, mělo by být před pokračováním projektu odborně vyhodnoceno a vypořádáno.

Ignorování problému pouze proto, že komplikuje původní zadání, jej neodstraní. Obvykle pouze znamená, že se projeví v pozdější fázi, kdy je jeho řešení dražší a může vyžadovat změnu dokumentace, technologie nebo samotného konceptu zakázky.

Co si z toho vzít

Pro investora: Ptejte se nejen na výkon jednotlivých odběrných míst, ale také na to, jak byl celý záměr vyhodnocen z hlediska stavebního práva.

Pro realizační firmu: Nerozdělujte automaticky stavebněprávní posouzení podle počtu smluv o připojení. Distribuční a stavební režim nejsou totéž.

Pro projektanta: Pokud kombinace více FVE, odběrných míst nebo částí jednoho objektu vytváří pochybnost o správném stavebním režimu, je potřeba ji vyřešit ještě před dokončením dokumentace.

Jedna budova, dvě přípojky a dvě smlouvy ještě neznamenají dva projekty

Právě to je hlavní pointa.

U fotovoltaiky nestačí vzít výkon uvedený v jednotlivé smlouvě o připojení a porovnat jej s hranicí 100 kW.

Je potřeba podívat se na celý stavební záměr.

A pokud projekt ukazuje, že původní představa investora nebo realizační firmy neodpovídá skutečnému stavebněprávnímu režimu, je výrazně levnější upravit zadání na začátku než dokumentaci a realizaci měnit ve chvíli, kdy už je projekt rozpracovaný.

Článek vychází z právní úpravy a metodických materiálů platných v září 2026. U konkrétního projektu je vždy nutné posoudit jeho skutečné technické a stavebněprávní řešení. Aktuální metodické doporučení MMR k povolování OZE bylo aktualizováno 12. ledna 2026.